Skating systém

TANEČNÍ SOUTĚŽ | Skating systém

Pravidla – SKATING SYSTÉM – hodnocení tanečních soutěží.

Způsob hodnocení a vyhodnocování výsledků tanečních soutěží je předepsán soustavou pravidel tzv. skating systém.

Princip vyhodnocování výsledků spočívá ve zjišťování názoru většiny poroty na základě dále uvedených pravidel. 

Účelem vyhodnocování pořadí je abstrahovat z hodnocení jednotlivých členů poroty, které může být z nějakého důvodu subjektivně zabarveno, pokud možno názor poroty jako celku.

Prota rozhoduje v podstatě hlasováním. Ve finále porotci prakticky hlasují o tom, na které místo soutěžící patří. Hlas každého porotce je pro rozhodování zcela rovnocenný. Při rozdílnostech v názorech je potom (podobně jako všude jinde, kde se o něčem rozhoduje hlasováním) rozhodující názor většiny.

(Pravidlo § 1)

V prvních kolech soutěže uděluje porota X kříže na postup do finále, dle předem určeného postupového klíče.

(Pravidlo § 2)

Ve finále navrhuje každý porotce na základě svého posouzení pořadí. 

(Pravidlo § 3)

Hodnotí nejlepšího známkou 1, další známkou 2, další známkou 3 atd.

(Pravidlo § 4)

Porotce nesmí ve finále hodnotit více soutěžících stejnou známkou. 

Pojmem většina poroty se zde rozumí nadpoloviční většina všech členů poroty. Pro usnadnění výsledného rozhodování je nutné, aby počet členů poroty byl vždy lichý.

Poroty soutěží bývají obvykle pětičlenné, u některých soutěží sedmi i devítičlenné.
Zasedá-li v porotě pět členů, většinu potom tvoří nejméně tři libovolní členové poroty.
U sedmičlenné poroty tvoří většinu nejméně 4 porotci, u devítičlenné nejméně 5 atd.

Minimální většina, tj. tři z pěti, čtyři ze sedmi atd. se též označuje jako potřebná většina.
„Ve výsledném pořadí se soutěžící zařazuje na to místo, na které jej hodnotila většina poroty, přičemž se do toho zahrnují i hodnocení pro všechna místa lepší.“

(Pravidlo § 5)

Na prvním místě je tedy soutěžící, kterého hodnotila na 1. místo (známkou 1) nadpoloviční většina členů poroty. Na druhém místě je soutěžící, kterého hodnotila většina poroty na druhé nebo lepší místo. Obdobným způsobem se určuje umístění ostatních soutěžících postupně na další místa v pořadí.

Příklad A:

Při určování pořadí vyplňují sčitatelé pomocné sloupce, ve kterých si poznamenávají, kolikrát byl soutěžící hodnocen jednotlivými porotci na prvé místo, dále kolikrát byl hodnocen na prvé a druhé místo, kolikrát na první až třetí místo první až čtvrté místo atd. Pomocné sloupce se začínají vyplňovat pro všechny soutěžící vždy od prvého pomocného sloupce a pokračuje se dále ve druhém sloupci, třetím atd. Když je umístění soutěžícího již určeno, zbývající pomocné sloupce se u tohoto soutěžícího již dále nevyplňují a pro vyloučení případného omylu se proškrtávají vodorovnou čarou. 

Pořadí se začíná určovat vždy od 1. místa. Nejprve se určuje, kdo je první, potom kdo je druhý, třetí atd. až po poslední místo ve finále. 

Takto poměrně jednoduše, jak je uvedeno v předchozím příkladě, výsledky vždy v praxi nevycházejí. Může dojít k těmto situacím:

  • potřebnou většinu pro některé místo dosáhne současně více soutěžících;
  • pro některé místo nezískal potřebnou většinu žádný soutěžící.

O tom, jak se v těchto případech potom postupuje, určují postupně následující další pravidla. 

VĚTŠINU PRO NĚKTERÉ MÍSTO MÁ VÍCE SOUTĚŽÍCÍCH

(Pravidlo § 6)

Dosáhlo-li pro některé místo v pořadí většinu více soutěžících současně, je lepší ten, který má větší většinu a ostatní soutěžící s menšími většinami se řadí postupně na místa další za něj.

Pojmem větší většina (nebo též převážná většina) se rozumí, že soutěžící na toto anebo lepší místo hodnotilo absolutně více členů poroty než u těch ostatních (které při tom dosáhly rovněž alespoň minimálně potřebnou většinu pro dané místo). 

Příklad B:

VÍCE SOUTĚŽÍCÍCH MÁ STEJNOU VĚTŠINU

Může se taky stát, že pro některé místo nejenže dosáhne potřebnou většinu současně více soutěžících, ale tato většina je u těchto soutěžících, nebo alespoň některých z nich; stejná. Pojmem „ stejná většina “ se rozumí, že pro příslušné nebo lepší místo navrhl některé soutěžící stejný počet členů poroty (samozřejmě větší než polovina poroty). Potom se postupuje podle následujícího pravidla: 

(Pravidlo § 7a) 

Má-li více soutěžících pro některé místo v pořadí stejnou většinu, potom rozhoduje mezi nimi nižší součet známek od těch členů poroty, kteří tvoří příslušnou většinu. 

Ze stejných většin je tedy lepší ta většina, u které je součet známek tvořících většinu nižší. 

Příklad C:

VÍCE SOUTĚŽÍCÍCH MÁ SHODNOU VĚTŠINU

Může se stát, že někteří soutěžící mají pro některé místo v pořadí nejen stejnou většinu, ale stejný je také součet známek, které příslušnou většinu tvoří. Takovou většinu potom nazýváme „ shodná většina „. V tomto případě se postupuje podle následujícího pravidla:

(Pravidlo § 7b)

,,Má-li více soutěžících pro některé místo v pořadí shodnou většinu, zahrnují se do porovnávání u těchto soutěžících postupně též známky horší.“ 

V tomto případě se v tomto stádiu vyhodnocování zahrnují pouze u soutěžících se shodnou většinou postupně známky další, až rozhodne větší většina (tj. více nejblíže horších známek) u některého z těchto soutěžících. Teprve po rozhodnutí o pořadí těchto soutěžících (pokud to je možné) se pokračuje normálně v určování pořadí zbývajících, doposud nezařazených soutěžících. 

Příklad D:

ŽÁDNÝ SOUTĚŽÍCÍ NEMÁ POTŘEBNOU VĚTŠINU 

„Nedosáhl-li při určování některého místa žádný soutěžící potřebnou většinu známek pro toto a lepší místa, rozhoduje většina hodnocení dosažená pro postupně další místa v pořadí.“

Jestliže nemá žádný soutěžící potřebnou většinu prvních míst, potom je vítězem v tomto tanci soutěžící, který se umístil u většiny poroty na druhém nebo lepším místě. Nemá-li ani tady žádný soutěžící potřebnou většinu, potom je třeba uvažovat umístění na třetím a lepším místě, případně, je-li třeba, i na dalších místech. Dosáhne-li při tom v některém stádiu většinu více soutěžícíů současně, rozhoduje se podle zásad pravidel §§ 6 a 7.

(Pravidlo § 8) 

Nedosáhl-li žádný soutěžící potřebnou většinu při určování kteréhokoliv dalšího místa v pořadí, postupuje se obdobným způsobem.

Příklad E:

Příklad F:

DĚLENÍ MÍST

,,Nelze-li při využití všech možností daných předchozími pravidly (§§ 5 až 8) rozhodnout o pořadí některých soutěžících, potom se příslušná místa rozdělí mezi příslušné soutěžící rovným dílem,“ 

K této situaci může dojít, jestliže dva nebo i více soutěžících mají naprosto stejně rozložené známky nebo se jejich hodnocení sice liší, ale pouze u známek, které ještě netvoří většinu, a po dosažení potřebné většiny jsou jejich většiny již vždy shodné. V takovém případě se soutěžící dělí o místa.

Příklad G:

Soutěžící č. 17 má většinu „prvních“ (4), a proto je vítězem.
Soutěžící č. 27 a 37 mají shodnou většinu „druhých a lepších“ a stejně je tomu i při zahrnutí postupně dalších známek. Oba soutěžící mají naprosto stejné rozložení známek (každý má po jedné „jedničce“ třech „dvojkách“, jedné „trojce“ a dvou „pětkách“) a nelze proto žádným způsobem rozhodnout o jejich vzájemném pořadí. Oba soutěžící jsou naprosto rovnocenní a dělí se o 2 – 3. místo.

Zbývající tři soutěžící dosáhli potřebnou většinu až u známek „čtvrtých a lepších“ a počet i součet těchto známek je rovněž u všech stejný, i když rozložení známek je u každého z nich jiné:
(č. 47 : 1×2 + 1×3 + 2×4 = 13; č. 57 : 3×3 + 1×4 = 13; č. 67 : 1 X 1 + 3 X 4 = 13).
Další známky dostaly všechny tyto soutěžící již stejněkrát – jednou „pětku“ a dvakrát „šestku“. Přestože nižší známky nejsou u těchto soutěžících stejné, v duchu zásad uvedených pravidel pro výsledné hodnocení jednotlivých tanců (§§ 5 až 8) jsou tyto tři soutěžící naprosto rovnocenní a dělí se o 4 až 6. místo.
Všichni tři soutěžící mají tedy výsledné pořadí 4-6. místo.

Příklad ke stažení ve formátu pdf.

Školení a vzdělávání:  
Pořádáme odborná školení sčitatelů, poroty, vedoucích, trenérů i tanečníků.
Správné vyhodnocení výsledků tanečních soutěží tzv. skating systémem je součástí školení.

https://www.tanecnisvaz.cz/vzdelavaci-seminare/

Translate »